Skoro všechno, co kolem sebe vidíme, už se dnes nějak spojuje s počítači. Někdy potkáme taková PC přímo na určitém místě, ale i když ne, víme nebo aspoň tušíme, že za tou věcí, kterou pozorujeme, počítače stojí. Že s ní nějak souvisí. Třeba jen okrajově, ale souvisí.

Počítače už nás dneska dostihnou všude. Jsou už nejen ve vědeckých ústavech, kde byly už od začátku. Jsou i na úřadech, i ve školách, i na různých pracovištích. A třeba i na ulici nebo někde jinde, kde se hodí.

A co nám počítače nabízejí? Proč se u nás tak rozmohly? Proč už se bez nich tak často neobejdeme? Je to jednoduché. Naše doba už je zkrátka taková. Chceme co největší možnosti, chceme se spojovat se světem, chceme něco, co by za nás myslelo a třeba i pracovalo. A čím jsme my lidi línější a hloupější, tím víc toho počítače zvládají. A nahrazují naše schopnosti.

I když jsou PC jenom směsice kovů, plastů a jiných nezajímavých materiálů, dokážou pomalu nemožné. I když jsou PC jenom nějaká nezajímavá krabice se součástkami a připojenou myší, klávesnicí a monitorem, dá se toho od nich očekávat opravdu hodně. A vývojáři se starají o to, aby toho počítače uměly pořád víc a víc. Aby nám sloužily.

A to je to hlavní. Aspoň zatím. Aspoň zatím nám počítače pomáhají, a to je dobře. A doufejme, že to tak i zůstane. Protože jestli to tak půjde i dál, nastane jednou doba, kdy my lidi začneme sloužit jim. A to už nebude žádná legrace.

PC totiž už dneska rozhodují o spoustě sfér našeho života. Manipulují s námi upravenými informacemi, lžou nám, špehují nás, sbírají o nás data a předávají je neznámo kam. A kdyby taková umělá inteligence ožila, může začít takové možnosti zneužívat. A my lidi budeme namydlení. Protože už dneska jsme proti počítačům často bezbranní. A může to být ještě mnohem horší. Takže pozor na počítače. A všeho s mírou.