Zatímco dnes někteří začínají s autoškolou rovnou na auta s automatickou převodovkou, naše zašlé vzpomínky ještě vybavují staré dobré felicie. Naše první auta. Kdo se tehdy vyjezdil s felicií, disponuje dnes schopností surfovat silnicemi jako pravý bourák. Dnes už místo aktivace všech svalů na rukou, za účelem odbočení, vám stačí pouze malíček a v druhé ruce můžete s klidem držet kafíčko. To byly časy. Tenkrát jsme žádné posilovače řízení neměli.

No vlastně ti šťastnější ano. Vybrané verze ještě navrch i ABS prvek. To je panečku luxus! To nebyly žádné promyšlené konstrukce s nespočetně mnoho airbagy. Byli jste rádi, pokud tam byl ten jeden. I když spíše jako placebo uklidnění, s těmi plechy jste se stejně mohli vybourat jen jednou. Ale proč tu píši jen v čase minulém? Je opravdu škoda felicia již za zenitem? Stará je dost, to se ví. První testovací série byla vyrobena už roku 1992. Stále jich však vidím na silnici dost. Řízení felicie mi dávalo pocit, že žiju. Že mám v genech po rodičích nějaké devadesátky, ačkoli jsem narozená až po roce 2000. Byla to doslova jízda, adrenalin pokaždé, když vytáhnete aspoň 140 kilometrů v hodině. Zamrzla k silnici? Nastartuje vůbec? Nechcípne na křižovatce? Jeden nikdy nevěděl. A to byl ten vzrušující element. Nikdy jste nemohli tušit, co vám tohle auto připraví za dobrodružství. I nová moderní auta mají něco do sebe.

Však pro mladé, leč zodpovědné řidiče, já volím felicii. Jako první auto ideální. Jsem neskutečně ráda, že jsem mohla být jednou z těch, jež se na nich učili řídit. Přijde mi, že se nepříjemně rychle blíží doba, kdy bude tohle auto opravdu jen vzpomínkou, sběratelským kouskem. A tak, když už jsem moc mladá, abych zakusila hippie dodávku Volkswagen van rok 1964, jsem poctěna, že jsem se mohla zocelit a užít si začátky řízení s felicii. I když to nebylo vždy růžové. Ale právě proto, že sem na začátcích po obdržení svého řidičského průkazu parkovala s felicií kombíkem bez posilovače řízení, tehdy vystresovaná s oroseným čelem, dnes však díky tomu parkuji jako profík.