U nás to s manželem vždy začíná okolo března. Kam letos pojedeme na řeku? Letos to bude Otava, ale já bych Vám ráda vyprávěla naší první plavbu. Je to už spoustu let kdy se mě manžel zeptal. A byla si už někdy na vodě? No, abych pravdu řekla tak sem tenkrát odpověděla, že ne. Občas jsme s rodinou jezdili na Orlík na přehradu, ale na kajaku jsem nikdy neseděla. Moc mě ta představa zaujala. Tak se začalo plánovat. Zkušený vodák se nadmul pýchou a začal spřádat plány. Kam pojedeme, kdy vyrazíme, co si vezmeme s sebou? Příjemný čas před dovolenou. Manžel objednal loď, vytáhl ze sklepa loďák. Vodácký vak, který slouží k uložení všech věcí, které budete při plavbě potřebovat. 

Přišel čas odjezdu a já si šla zabalit, plavky, ručníky, kraťasy, svetr, kalhoty, trika s krátkým rukávem, trika s dlouhým rukávem, legíny, tílka, mikiny, bundu plnou tašku kosmetických přípravků, polštářek, pyžamo, osobní věci, léky, jídlo, pití. Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Přišel manžel a říká. No to ne, musíš si vybrat jen to důležité, ano to vše je důležité jsem mu odpověděla. On mi říká, dobře jinak nebudeme využívat přepravu bagáže na vodě vše povezeme sebou. Máš půl loďáku. Druhý vak bude stan, spacáky, karimatky a vařič s vodou. Balení jsme měli za sebou. Každoročně je to naše chvilka, kdy si uvědomím, co je opravdu důležité sebou vzít.

Rozhodli jsme se poprvé pro naši nejznámější řeku Vltavu. Manžel zkušeně navrhl termín přes týden, aby nebylo tolik lidí. Auto jsme zaparkovali na odstavném parkovišti a společnost, která mám půjčila loď nás převezla na místo kde budeme začínat. Přijeli jsme do kempu a manžel vybalil stan, přišel mi trochu malý, ale když před sebou máte výlet na Rožmberk a krásnou dovolenou nic nechcete zbytečně pokazit zbytečnými připomínkami.
Po návratu z výletu jsme si ještě v místním kiosku poseděli u kytary, ano bylo to krásné. Dokud však nezačalo pršet. Následoval přesun do stanu. Byl tak malý, že měl manžel bagáž i nohy venku a ani můj spacák z dob dětských táborů moc nehřál, ale co romantika to byla.

 Loď naší lásky

Druhý den jsme si převzali loď, bylo ráno 8 hodin, pán nám popřál klidnou plavbu a upozornil nás na peřeje. Prý se v týdnu upouštěla přehrada, že je tam nějaká vodní akce.
Přišli jsme k řece, byla ještě zima a nad řekou byl opar mlhy. Když sem viděla, jak je řeka divoká, jak nespoutané jsou peřeje nemyslela jsem se nastoupím, ale manžel mi pokynul, uvidíš. Věř mi. Umíš plavat a máme přeci záchranné vesty. 
A to byl začátek naší krásné plavby, po několika ujetých kilometrech to přišlo. To, na co se těšíme každý rok.

Řeka se líně linula panenskou přírodou, ptáci zpívali, okolo nás nebyli žádní vodáci a my jsme si užívali chvíle kdy jsme byli jen spolu. Měli jsme čas si promluvit o všem možném, co bylo právě potřeba. O tématech, na které celý rok nezbyde čas. Nebo co se za celý rok nestihne vyslovit. Tyto naše plavby nás každoročně nabíjí a sbližují.

Spolu na vodě

Těšíme se společně na tu svobodu. Na čas, kdy budu háček a budu hlásit kameny, manžel jako zkušený zadák navede loď do klidných částí řek. Kdy přijdou jezy, jako zkouška naší společné souhry. Cvakneme se? Nebo to zvládneme a poplujeme dál s pocitem úspěchu. Když se loď pod jezem potopí. Nebo musíme jez koníčkovat. To znamená uvázat loď a vést jí po břehu nikdo z nás to nechápe jako prohru, ale jako společnou životní cestu.