Touhou každého člověka je pochopitelně to, aby měl tento pokud možno poklidný život bez nepříjemností. Jenže člověk míní a pánbůh či prostě osud mění. A tak se nejednou stane, že je člověk v nesprávný čas na nesprávném místě a má smůlu. Ať už kvůli dopravní nehodě, pracovnímu úrazu, úrazu ve škole nebo v nákupním centru či čemukoliv jinému dozná jeho tělesná schránka újmu a je zle. Někdy to bolí, někdy si to ale žádá třeba i léčení, pracovní neschopnost, další omezení, a někdy dokonce mohou vzniknout i trvalé následky nebo může dojít k úmrtí.

Nikdo nechce, aby k tomu došlo, ale někdy k tomu prostě dojde. A pak je tu naštěstí někdy i možnost získat odškodnění za takovou pojistnou událost. Což je pochopitelně svým způsobem štěstí v neštěstí. Protože když už člověk trpí, dostane se mu aspoň peněz, jimiž se dají vzniklé škody aspoň kompenzovat. Samozřejmě za předpokladu, že je takové odškodnění dost vysoké, že odpovídá vzniklé újmě.

Jenže tak tomu bohužel nejednou není. Nejednou člověk sice odškodné získá, jenže mu toto připadá přece jenom až příliš nízké. A někdy skutečně příliš nízké je. Protože se pojišťovnám logicky nechce platit, a tak tyto hledají nejrůznější cestičky, jak na poškozených pojištěncích ušetřit.

A co s tím? Člověk, navíc poškozený nějakým tím úrazem, se zdá přece být ve srovnání s velkou pojišťovnou v nevýhodě, může si připadat i úplně bezmocný. Ale takový naštěstí není. Když má pocit, že se mu nedostalo toho, na co má nárok, může se obrátit i na experty přes odškodnění za trvalé následky a jiné újmy, kteří mu to, oč jde, prověří. Taková revize se tu nabízí, a to zdarma, a pokud byl oprávněný poškozený znevýhodněn, pomohou mu tu v naprosté většině případů k tomu, aby se domohl svého, toho, na co má nárok.

A to je pochopitelně důležitá pomoc. Protože má-li člověk na něco nárok, má to dostat. I kdyby se pojišťovně nechtělo platit.